Řídím třídu jako firmu
Abych vám trochu lépe přiblížil situaci, je nutné říci, že jsem třídní v 7. třídě základní školy, učím 23 žáků a k ruce mám laskavou asistentku Marťu. Na základní škole mám také „poradní tým“ skvělých kolegů. Většina z nich jsou dobří didaktici a velmi rád od nich získávám cenné zkušenosti, které jsou, na rozdíl od těch mých, podložené ještě tu deseti, tu dvaceti a víceletou praxí. Pokud popojedu, občas i s kočárkem, o trochu dál, mám kolem sebe tým 10 nadšených „ajťáků“, všichni zde pracujeme na rozvoji značky Broken Mouse. Ondřej a Michal jsou ti, které mám k ruce ve firmě. Oba „týmy“ mám na starosti a jsem zodpovědný za jejich výsledky.
Jako učitel a jednatel firmy mám podobné kompetence, ať už jsem ve třídě nebo ve firmě. Náplň práce, pravidla, hodnocení, atd. Připadám si v tom maximálně svobodný. Důležité je říci, že cítím zodpovědnost za naše výsledky. S nimi totiž musím chodit mnohdy, jako bába na tržnici, za rodiči nebo zákazníky.
Víte, dnešní škola je trochu jiná, než škola do které chodili rodiče žáků, které učím. Stejně tak se mění i firemní sféra. Rodiče už jednoduše nemůžou chtít po učitelích stejné vzdělávání, jako dostávali oni. Jednoduše proto, že firmy už také nebudou stejné. Dost možná vznikají i diametrálně odlišná pracovní místa. Kupříkladu dnešní vývoj technologií směřuje k na dálku řízeným inteligentním systémům, fascinují robotizaci a práci s velkými daty. Tu a tam se setkávám s nepochopením, jak děti ve škole sedí (v hnízdech), nebo že je můj přístup příliš benevolentní (nechávám rozhodovat děti, stanovuji pouze hranice).
Něco nám také naznačuje angažovanost firem. Například nedaleká společnost Jablotron se angažuje ve vzdělávání a své budoucí zaměstnance „odchytává“ už na základních školách. Mimochodem, víte jak dneska vypadá výběrové řízení v moderní společnosti? Znám je z obou stran a hledá se něco, čemu říkáme „soft skills“ (měkké dovednosti). Tedy komunikační dovednosti, asertivní jednání, tvůrčí nebo týmové řešení problému, koncepční myšlení, ochota se dál vzdělávat, samostatnost, orientace v záplavě informací, apod. Máte takové dovednosti? Získáváte konkurenční výhodu. Nedávno jsem četl zprávy ze zahraničních cest vysokoškolských studentů, kteří vycestovali v rámci studijních programů do Finska. Píší o pestrých metodách vyučování směřujících k získávání dovedností. Bylo by nefér říci, že o znalosti nejde. Samozřejmě, že ano. Jen je nutné si připustit, že k nim vedou i jiné cesty. I učitel stojící s rákoskou nad poslušně se biflujícím, to musí brzy pochopit. A v čem tedy vidím podobnost řízení firmy s řízením své třídy?

Spokojenost a motivace
Ve škole, stejně jako v zaměstnání, pokud nejste motivovaní k práci, nevěříte „vládnoucí“ filozofii, nepodáváte dobrý výkon. Byl jsem zaměstnán ve firmě, kde jsem s kolegou dostal práci, která byla za danou pracovní dobu nezvládnutelná. Jsem přesvědčen, že jsme oba pracovali na plný výkon. Náš nadřízený si toho byl moc dobře vědom. I přesto, že jsme vynaložili extrémní úsilí zvládnout danou práci, nepodařilo se. Oba odcházíme domů s vědomím, že zítra bude problém na stole. Jsou žáci, kteří tohle zažívají každý den ve škole. Makají na plný výkon, ale není v jejich silách úkol zvládnout. Moje kolegyně říká, že dva litry do litrové nádoby nenalijete. A pokud se z této lekce mám jako manažer poučit, musím své partnery motivovat, především k hledání řešení. Pokládám si otázku, jak se vyrovnávám se ztrátou motivace já, může to tak udělat i můj partner? Jasně, že může a já jsem tu od toho, abych mu s tím pomohl, jsem koučem ke znovuobjevení jeho motivace. Nejlepším koučem se mohu stát třeba tak, že jsem sám příkladem toho, jak znovu a znovu nacházím motivaci. Jaký byl váš důvod k přečtení mého článku? Možná to, že Vás z nejrůznějších důvodů zajímají moje myšlenky. Možná hledáte nějakou inspiraci…,vystupoval jsem tedy pravděpodobně tak, že jsem Vás ke čtení motivoval. Stejně tak vystupuji před svými partnery.

Komunikace
Každý, kdo mě zná, tak ví, že si na dobré komunikaci zakládám, cítím její výhody. V řízení je komunikace klíčovým prvkem. Bez ní to nejde. Čím je kvalitnější, tím lepší věci se dějí. Když komunikuji, pomyslně slézám z nebes. Ve škole to je katedra, ve firmě stůl, ke kterému si zvete zaměstnance „na slovíčko“. Já se svými partnery pravidelně komunikuji na třídnických hodinách (ve firmě tomu říkáme teambuilding), bavíme se především o tom, co se nám podařilo a co ne. Případně ladíme další strategii. Společně si většinou hned ze začátku nastavíme pravidla. Ne jinak tomu je v případě online komunikace. Ve škole používám WhatsApp, Google Classroom, Instagram. Ve firmě Facebook, Trello a Google Meet. Jiné nástroje se stejnými principy komunikace. Své partnery se v tom snažím posouvat a oni posouvají mě. Ve škole vedu kroužek, kde si zkoušíme různé komunikační dovednosti, na kterých se snažím žákům ukázat důležitost asertivní komunikace. Stejně tak ve firmě vedu ke stejné komunikaci své partnery, ne proto, že to umím lépe, ale v tomhle musíme být sladění. Musíme vystupovat stejně, učit se od sebe navzájem.
Zadávání práce
Ve třídě a ve firmě se snažím zadat především takovou práci, která nás všechny společně baví a vede nás k cíli. Ve firmě je tím cílem třeba nějaký konkrétní produkt, ve třídě naplnění očekávaných výstupů žáka. Můžu to ze své pozice udělat velmi jednoduše: vysypu na své partnery hromadu úkolů a pak chodím s velkým bičem kolem nich a rozdávám rány, třebaže v podobě pětek nebo srážek na mzdě. Už vidím, jak po tom, co Vám osobně někdo rozdal podobnou ránu, ochotně nasloucháte dalšímu úkolu. Já většinu času žádné úkoly nerozdávám, ve firmě si úkoly rozebíráme, pokud nedávají smysl nebo nejsou v souladu s naší strategií, kašlu na jejich vymáhání. Nutí mě to hledat projekty, které jsou pro nás skutečně zajímavé. Ve třídě tomu není jinak, nabízím zajímavé projekty, většinu z nich si žák volí sám. Žádné nucené práce! No, ale znáte to, občas přijde něco, co se musí a moc populární to není. Dobrý manažer z toho umí udělat výzvu. Znáte to ne: „Honzíku, zajímalo by mě, jestli bys dokázal…?“
Inspirace
Nejvíc inspirace jsem pro své rozhodování načerpal od svých partnerů. Inspirují mě především různé pohledy na řešení problému, třeba při problémové metodě vyučování. Postoje jsou ze strany žáků mnohdy originální. Někdy říkají zcela schválně naprosté pitomosti jenom pro zasmání. Většinou se bavím s nimi tak, že rozvíjím tuto pitomost do extrémní pitomosti. Pak se pobavíme ve třídně všichni, stejně jako na poradě. Občas je prostě nutné celou situaci odlehčit. Chráníme tak svoje duševní zdraví. Takové problémové vyučování je přitom prokazatelně jednou z nejlepších metod, která u žáků podporuje rozvoj myšlení, schopnost řešit problémy a překonávat potíže.
Spolupráce
Další extrémně důležitá věc. Tady to je v něčem trochu odlišné od řízení ve firmě. Do firmy si už tým předem vybíráte, na základní škole žádný výběr neuděláte. Pokud ano, uděláte největší pitomost. Jednak tím ve třídě rozevíráte nůžky a jednak se ochuzujete o důležité role, které v týmu zastávají třeba slabší žáci. Čím je tým pestřejší, tím podle mého, dosahuje lepších výkonů, musí ale makat, musí být motivován. Představte si 5 doktorů se jménem House na jednom pracovišti. To nefunguje. Z toho důvodu se mi poněkud obtížně učí na gymnáziu, tam už výběr je (těch nejvýkonnějších žáků), většina tříd spolu ale neumí spolupracovat. Udělal jsem si menší průzkum, kdy jsem srovnal výkon spolupráce mé třídy s výkonem spolupráce tříd na gymnáziu. Dal jsem jim Trimino (didaktická hra), kterou jsem nastavil tak, že jí zvládnou dobře především díky dobré spolupráci. Můžete hádat jak to dopadlo. Myslím, že hádáte správně.

Hodnocení
Pokud chcete někoho efektivně řídit, potřebujete cukr? Ten ano, ale bič rozhodně ne. Zapomeňte už prosím na fyzické tresty, studie jasně poukazují na to, že nefungují. Z krátkodobého hlediska možná jedna facka vyřeší více, než tisíce slov. Z dlouhodobého hlediska je to mylná strategie. Doporučuji knihu – „Moc versus síla“. Pokud chceme dosáhnout skutečně dobrých výsledků, musíme na partnery působit především mocí, ne silou. Používám především supportivní (podporující) hodnocení. Osvědčila se mi především metoda mého vysokoškolského učitele, přítele. Aktivitu svých žáků po jeho vzoru odměňuji skutečným cukrem, na konci hodiny si ho žáci proměňují v body. Sem tam na to někdo zapomene a sprostě mi ho sežere! Žáci mi ale pravidelně poskytují železnou zásobu. Používám poměrně pestrou paletu hodnocení od pochvaly, smajlíka v sešitě, po body a dobré známky. Ve firmě dělám to samé, ohodnotit práci umím v podobě poděkování, zvýšení odměny nebo zlepšení pracovní pozice. Své partnery za neúspěchy netrestám, znovu se společně vracíme „ke kulatému stolu“ a nacházíme novou strategii.
Věřím, že lze třídu řídit jako firmu, ale musíme si uvědomit, že ne takovou třídu, jako tu byla dříve, nebo ne takovou firmu, jako tu byla dříve. A až budu v úzkých a nebudu vědět jak dál, zeptám se svých partnerů. Společně to dokážeme.
Děkuji za přečtení článku, vždy když s něčím končím, žádám své partnery o zpětnou vazbu. Žádám i vás, napište mi prosím, jak se vám článek líbil. Je to přeci jen dobrá podpora PARTNERSTVÍ.
