Jméno autora:František Urbášek

Bee-bot vzdělávací mapa do hodin angličtiny

pomůcky

Bee-bot vzdělávací mapa do hodin angličtiny

Základní parametry:

  • Cena: 1990 Kč
  • Rozměry: A x B cm
  • Materiál: Plachtovina.
  • Podložka je z velmi kvalitního materiálu, nekroutí se a je odolná proti otěru.
  • Záruka: 2 roky
  • Skladem: 0 kusů (přijímáme objednávky)
  • Transportní velikost: A x B cm
  • Výrobce: Broken Mouse s. r. o.

Hledáte způsob, jak zábavně a interaktivně rozvíjet informatické myšlení vašich žáků v angličtině? Pak pro vás máme řešení – vzdělávací mapu pro Bee-bot!

Máte už ve škole nakoupené Bee-boty a chcete je využít na maximum? Se vzdělávací podložkou pro Bee-bot můžete děti vést ke zdokonalení algoritmických schopností, zlepšit orientaci v prostoru, logiku, kooperaci a nakonec procvičit angličtinu.

Spolu s podložkou od nás dostane sadu 10 aktivit přímo do hodiny. Žáci mohou vytvářet vlastní trasy a programy pro Bee-bota a tak si sami ověřovat své schopnosti.

Výhodou vzdělávací podložky pro Bee-bota je, že děti se učí hravou formou a vytvářejí si tak kladný vztah k výuce. Podložka je také velmi odolná a snadno se čistí, dodáváme ji v papírovém tubusu.

Mapa je navržená zkušenými lektory a bezvadně se hodí k naplňování cílů nové informatiky.

Objednejte si vzdělávací podložku pro Bee-bota ještě dnes a připravte své žáky na úspěšnou budoucnost!

Objednávkový formulář

Pokud máte zájem o tuto pomůcku, vyplňte tento formulář. Ozveme se.

Číst, psát, počítat a? Dobrý koučink!

vzdělávání

Číst, psát, počítat a? Dobrý koučink!

V přechozích blogových příspěvcích jsem se hodně zaměřoval na to, jak důležité jsou dovednosti. Jak je důležité jim dát, především ve škole, prostor. Častou miskoncepcí rodičů je, že učitel má odpovědnost za žákovo vzdělávání nebo dokonce i přípravu na přijímací zkoušky. Pravdou je, že zodpovědný za své vzdělávání je především žák. Pokud máte pochybnosti, poslechněte si bývalého ředitele Cermatu na Kovyho Youtube:

Moderní vzdělávání vyžaduje ještě trochu více než budování dovedností. Tím dalším, nesmírně důležitým, je vztah učitele a žáka. Dovolím si říci, že bez dobrého vztahu není dobrého vzdělávání. Možná už teď namítáte: „To jako učitelé nemají kladný vztah k dětem?“

Ono je to trochu složitější. Pouhé respektování nestačí. No řekněte, vy chcete, aby váš nadřízený „pouze“ respektoval vaši práci? Chcete s ním vybudovat vztah založený „pouze“ na toleranci? To vás nikam neposune.

Poslechněte si příběh Kazmy:

Podobných příběhů skutečně úspěšných lidí je spousty. Možná znáte příběh Steva Jobse nebo Billa Gatese. Jak ale nastartovat skutečný potenciál žáka?

To, co může žáka skutečně posunout, je kvalitní koučink. Co to ale vůbec je? Zjednodušeně řečeno je to prostor, jak společně nastartovat potenciál. Nastartování individuálního potenciálu bývá velmi prospěšné všem. Ve školní třídě je koučink, byť individuální, prospěšný pro všechny. Pokud je kvalitní a účinný, podporuje ve třídě dobré klima.

Kvalitní koučování vyžaduje zájem o žáka a kvalitní zpětnou vazbu. Teď samozřejmě nemyslím známkování. Taková zpětná vazba musí být velmi dobře mířená, konkrétní a hlavně musí být myšlena v dobrém. To je na ní podstatné. Špatná zpětná vazba ponižuje, kvalitní zpětná vazba posouvá dál. Dalším naprosto klíčovým kritériem je načasování. Je nutné reagovat okamžitě a myslet to upřímně, jinak nezafunguje. Koučink je i o tom umět žáka ocenit za něco, co se nestalo přímo ve škole nebo třídě. O to spíše, když není škola v popředí jeho zájmu.

Aby se vše podařilo, je potřeba vytvářet silné vztahy na základě důvěry. Žáci budou otevřenější tomu, koho znají, mají ho rádi a důvěřují mu. Učitel musí poskytovat rady hodné dobrého manažera a psychologa. Musí se v těchto oblastech neustále posouvat dál.

Mám na to „jednoduchý“ recept. Jako učitel využívám každé chvilky k budování individuálních vztahů ve třídě. Jsem ve spojení s žáky prostřednictvím toho, co máme společného. Věnuji tomu vztahu určitou práci a kdykoliv je to možné, podpořím ho dobrými komplimenty. Dělám si čas na to poznat lidi, které učím. Když žáci vycítí, že je máte skutečně rádi a záleží Vám na nich, budou Vám na oplátku důvěřovat. To je pro mě důležité, je to opěrný bod veškeré další spolupráce.

Jsem připraven předat otěže za vzdělávání žákům a naučit je především aktivně přemýšlet. To souvisí i s tím, jak přistupuji k předmětu, který učím. Nová informatika je především o informatickém myšlení, tedy schopnosti myslet, v tomto případě myslet jako informatik. Nejvíce se toto žákovi hodí v běžném životě, který přináší mnoho nejasných situací. Pokud žáka přimějeme k hledání řešení, výrazně urychlíme jeho zrání.

Nepřestává mě bavit, že jsem člověku pomohl pochopit nejenom učební látku, ale také pomoci se vyznat sám v sobě, ve třídě, v celém životě.

Co vlastně tedy žáky učím? Pomoci se zorientovat v problému, přemýšlet o něm a dovést je k řešení, tj. ukázat jim cestu. Ta důvěra, o které jsem mluvil, musí přijít právě teď: ŽÁK TO ZVLÁDNE! Možná ne hned, ale později určitě.

Abych mohl někoho někam posunout, potřebuji řadu znalostí a rozmanitých zkušeností. Čím větší mám portfolio, tím větší výběr rad mám k dispozici. To vyžaduje obrovskou práci a tvrdé kontinuální vzdělávání. Každý den je příležitostí trénovat to, být dobrým koučem, být dobrým učitelem. Koučování je časově náročné a učitel ho nemůže efektivně vykonávat, pokud učí příliš mnoho žáků, ale může se zaměřit na priority nebo dobře koučovatelné žáky. Pokud ostatní vidí úspěch, zlepší se klima třídy.

Svět se rychle mění, formální vzdělání nestačí. Dnešní firemní sféra sleduje především potenciál rozvoje do budoucna, namísto toho, co žák dokázal. Lépe to vystihuje bývalý zaměstnanec Google v tomto videu (v angličtině):

Úspěch koučování je samozřejmě velmi závislý na kouči. Vyžaduje to spoustu energie. Co si o tom myslíte Vy? Stojí ta energie za klimatickou třídu a osobnostní posun všech žáků? Budou žáci lépe motivováni pro celoživotní vzdělávání a posune je to v osobní rovině?

Učíme s Bee-boty

vzdělávání

Učíme s Bee-boty

Dne 2. ledna 1921 bylo v Klicperově divadle představeno vědeckofantastické drama R.U.R. od Karla Čapka, kde vůbec poprvé zaznělo pojmenování neživé inteligentní bytosti – robota. Drama rozvíjí myšlenku, kdy člověk díky těmto umělým bytostem pochopí nejkrásnější a nejskrytější tajemství života. My Vám takto reprodukovat tajemství života nemůžeme, protože daleko lepší a krásnější zkušeností je, pokud si na onu věc člověk přijde sám a také kdo ví, zda jej my již vůbec známe. V čem ale zajisté můžeme pomoci je, aby Vaše děti byly plně připraveny tato tajemství poznat a v celé své kráse projít onu stezku až na vrchol svých snů a představ, a pokud se tedy jedná o studijní sny, tak aby cesta k jejich poznání nebyla pouze o známkách, nudném učení a věčné nespokojenosti kantorů.

Doba jde neustále dopředu a přibývá alternativ i lidí, možná zrovna učitelů, kteří se snaží dělat věci jinak. Přibývá interaktivních materiálů a metod, které díky své kreativitě a téměř neomezeným možnostem využití pomáhají rozvíjet více oblastí najednou a hlavně děti baví. A to je právě náš klíč. Protože pokud se podaří tímto vykouzlit na dětské tváři úsměv, je vše daleko jednodušší. Ráda bych Vás tedy v tomto článku seznámila s jedním takovým velmi hezkým interaktivním zařízením – s Bee- botem.

Bee – bot, neboli chytrá včelka, je lehce programovatelný robot s velmi jednoduchým ovládáním, který je ideálním pomocníkem nejen při výuce základů programování, nejčastěji pro děti od 4 do 8 let. Tato pomůcka má mnohostranné využití, to znamená, že zábava není jen na straně dětí, ale je i radost různé aktivity vymýšlet, jelikož fantazii se v případě včelky opravdu meze nekladou. Abych alespoň lehce přiblížila v čem aktivita s Bee-botem spočívá, podíváme se na pár faktů. Včelka se umí pohybovat do všech čtyř směrů, samozřejmě po jednotlivých krocích, kdy se otáčí o devadesát stupňů. Zvládneme ji snadno naprogramovat až na 40 různých kroků, které se odehrávají na námi předem zvolené hladké podložce. Podložky máme dvojího typu. První typ je předem natištěná podložka, přímo od výrobce, s didaktickým materiálem. Pokud nám ovšem nápady s tímto typem podložek dojdou, můžeme, třeba jako učitelé, konečně trochu upustit od striktních učebnic a vymyslet něco kreativního, třeba i podle přání nebo potřeby dětí. Díky těmto rozmanitým možnostem, dokážeme s včelkou obsáhnout aktivity od rozpoznávání charakteristických znaků a poznávání barev, po trénování orientace a jednoduchých počtů. Robot je vyroben z pevného a vcelku odolného materiálu a díky velkým přehledným tlačítkům se manipulace stává hračkou úplně pro každého.

Jak jsem již zmínila, s Bee-botem se snažíme o zábavnější přístup k učení informací a k úplným základům programování, a tím by se mohlo zdát, že tímto učení dovedností s včelkou končí, ale není tomu tak. Jak víme všichni ze života, hodně věcí s dalšími velmi úzce souvisí a v tomto případě tomu není jinak. Robot dále rozvíjí jemnou motoriku, plánování kroků, také logické myšlení, a jelikož jsou aktivity většinou pro děti zábavné, posiluje se koncentrace a pozornost, díky čemuž jde ukládání informací podstatně rychleji a můžeme školákům zpříjemnit učení i například látky či předmětu, který tak úplně nemají rádi.

Pro další přiblížení si popíšeme pár možných aktivit, které s Bee-boty lze vykonávat. Hra na Robota je nejčastější aktivitou, pokud chceme rozvíjet u dítěte prostorou orientaci a samozřejmě s tím spojené ještě další dovednosti. Hlavní myšlenkou této hry je, že se dítě chová jako opravdový robot a reaguje na přesné pokyny a zároveň je také musí vydávat, jelikož pokud by se tak nestalo, robot neví, co má vlastně dělat.  Děti tedy dostanou výchozí bod, odkud musí pomocí příkazů přemístit robota do bodu cílového.

Další aktivita funguje na principu obrázkových kartiček, které na sebe více či méně navazují. Děti tedy mají za úkol srovnat obrázky do správného pořadí a popsat prostředí, které se na nich nachází a zároveň i vysvětlit, proč si myslí, že je jejich vysvětlení zrovna takto správně.

Ovšem jedna včelka je někdy na učení málo a samotné to děti také mnohdy nebaví, a proto pokud by Vás, nebo Vaše děti lákala takováto alternativa popsaných sešitů, mohu připomenout, že kroužky Robohrátky a Angličtina s roboty jsou k dispozici, kdykoliv, kdy se vy a vaše děti rozhodnete, že včelku chcete poznat osobně. Práce na kroužku většinou probíhá v malých skupinkách a učitel pouze koordinuje správné programování a zacházení s pomůckou, ale jinak bude vše jen na vašich dětech. Zajisté se zde naučí efektivně zacházet a učit se s Bee-botem, třeba si ho vyzkouší a zjistí, že pro vás bude nedílnou potřebou rozvoje vašich dětí. A nebojte se, my zde víme, že chyby jsou součástí cesty k úspěchu, proto za chyby netrestáme, naopak jsou vítány.

Škola online na ZŠ Šumava

vzdělávání

Škola online na ZŠ Šumava

Vážení učitelé, vážení rodiče, vážení žáci,

připravil jsem pro vás zajímavé aplikace a tipy na výuku online. Jako ajťák cítím morální povinnost s tímto každému (aspoň trochu) pomoci. Pokud má být online výuka na vysoké úrovni s minimálním počtem technických komplikací, je třeba být jednotní v používání webových aplikací a přístupem k vyučování. S níže uvedenými nástroji mám zkušenost a mohu vám k nim nabídnout náležitou podporu. Děkuji své kolegyni Jiřce, která mi poslala spousty nápadů.

Nezapomeňte prosím, že žáci dělají úkoly rádi a dobrovolně, zvláště pokud jsou zajímavé a pestré. Nedovolte online nástrojům stát se bachařem, který dohlíží nad výkonem vašich trestů. Mám pro vás pár rad, jak začít:

1) Buďte v obraze

Sledujte facebookové skupiny, kde se hovoří na téma moderní didaktiky a v tomto čase i o metodách online výuky, mezi ty ve kterých prostě musíte být patří:

1) Učitelé+

2) Líný učitel

3) Pedagogická komora

4) Pedagogické inspirace

5) Pedagogicke.info

Důležité informace jsou také na webových stránkách Pedagogické komory.

2) Zadávejte vhodné úkoly

Jak na dobré úkoly se podívejte na následujících dvou obrázcích, vybral jsem verzi opravenou od Líného učitele, Roberta Čapka:

3) Používejte osvědčené online nástroje

Google Classroom

Dostupný na stránkách: classroom.google.com

Video návody od Pavla Hodála, které obsahují návod na založení kurzu a následné nastavení:

1) https://youtu.be/eILfanXgW94

Pozn. na ZŠ Šumava používáme školní účet.

2) https://youtu.be/qw1gS4SEH58

3) https://youtu.be/WT_mZlfSGyA

Tipy pro online komunikaci

  1. meet.google.com – sdílení obrazovky, videohovor
  2. jamboard.google.com – sdílená tabule
  3. forms.google.com – formulář, ankety, testy (návod: https://youtu.be/wWHz6xI4p44)
  4. calendar.google.com – plánování výuky
  5. forms.google.com – ankety, formuláře, testy

4) Nechte žáky založit si vlastní e-mail

Díky školnímu e-mailu získáte možnost spojit se žáky prostřednictvím učitelského účtu. 

5) Pár rad na závěr

  1. Zůstaňte nohama na zemi, každé učení má být především o radosti nejen z objevování.
  2. Stanovte si jasná pravidla s rodiči i žáky. Kdy, kde, jak a co. Je dobré stanovit si i čas, kdy jste k dispozici na vzájemnou konzultaci (v chatu nebo videokonferenci).
  3. Ujistěte se, že všechny zadané úkoly jsou jasně definované a srozumitelné.
  4. Pro úkoly, projekty a testy můžete využívat nástroje Google Classroom.
  5. Žák musí pravidelně sledovat svou třídní skupinu v Google Classroom, ale nenuťte ho dodržovat standardní vyučovací dobu.
  6. Pro operativnější komunikaci doporučuji používat se žáky skupinu např. na WhatsAppu, žaci mají chat na mobilu a jejich reakční doba je mnohem kratší.
  7. Neočekávejte okamžitou reakci, dejte žákům na úkol dostatek času.
  8. Práce mají být suportivně hodnoceny, žák může obdržet v Google Classroom zpětnou vazbu v podobě komentáře nebo bodů.
  9. Sdílejte materiály v rámci různých tříd a dobré tipy předávejte kolegům.

Řídím třídu jako firmu

vzdělávání

Řídím třídu jako firmu

Abych vám trochu lépe přiblížil situaci, je nutné říci, že jsem třídní v 7. třídě základní školy, učím 23 žáků a k ruce mám laskavou asistentku Marťu. Na základní škole mám také „poradní tým“ skvělých kolegů. Většina z nich jsou dobří didaktici a velmi rád od nich získávám cenné zkušenosti, které jsou, na rozdíl od těch mých, podložené ještě tu deseti, tu dvaceti a víceletou praxí. Pokud popojedu, občas i s kočárkem, o trochu dál, mám kolem sebe tým 10 nadšených „ajťáků“, všichni zde pracujeme na rozvoji značky Broken Mouse. Ondřej a Michal jsou ti, které mám k ruce ve firmě. Oba „týmy“ mám na starosti a jsem zodpovědný za jejich výsledky.

Jako učitel a jednatel firmy mám podobné kompetence, ať už jsem ve třídě nebo ve firmě. Náplň práce, pravidla, hodnocení, atd. Připadám si v tom maximálně svobodný. Důležité je říci, že cítím zodpovědnost za naše výsledky. S nimi totiž musím chodit mnohdy, jako bába na tržnici, za rodiči nebo zákazníky.

Víte, dnešní škola je trochu jiná, než škola do které chodili rodiče žáků, které učím. Stejně tak se mění i firemní sféra. Rodiče už jednoduše nemůžou chtít po učitelích stejné vzdělávání, jako dostávali oni. Jednoduše proto, že firmy už také nebudou stejné. Dost možná vznikají i diametrálně odlišná pracovní místa. Kupříkladu dnešní vývoj technologií směřuje k na dálku řízeným inteligentním systémům, fascinují robotizaci a práci s velkými daty. Tu a tam se setkávám s nepochopením, jak děti ve škole sedí (v hnízdech), nebo že je můj přístup příliš benevolentní (nechávám rozhodovat děti, stanovuji pouze hranice).

Něco nám také naznačuje angažovanost firem. Například nedaleká společnost Jablotron se angažuje ve vzdělávání a své budoucí zaměstnance „odchytává“ už na základních školách. Mimochodem, víte jak dneska vypadá výběrové řízení v moderní společnosti? Znám je z obou stran a hledá se něco, čemu říkáme „soft skills“ (měkké dovednosti). Tedy komunikační dovednosti, asertivní jednání, tvůrčí nebo týmové řešení problému, koncepční myšlení, ochota se dál vzdělávat, samostatnost, orientace v záplavě informací, apod. Máte takové dovednosti? Získáváte konkurenční výhodu. Nedávno jsem četl zprávy ze zahraničních cest vysokoškolských studentů, kteří vycestovali v rámci studijních programů do Finska. Píší o pestrých metodách vyučování směřujících k získávání dovedností. Bylo by nefér říci, že o znalosti nejde. Samozřejmě, že ano. Jen je nutné si připustit, že k nim vedou i jiné cesty. I učitel stojící s rákoskou nad poslušně se biflujícím, to musí brzy pochopit. A v čem tedy vidím podobnost řízení firmy s řízením své třídy?

Spokojenost a motivace

Ve škole, stejně jako v zaměstnání, pokud nejste motivovaní k práci, nevěříte „vládnoucí“ filozofii, nepodáváte dobrý výkon. Byl jsem zaměstnán ve firmě, kde jsem s kolegou dostal práci, která byla za danou pracovní dobu nezvládnutelná. Jsem přesvědčen, že jsme oba pracovali na plný výkon. Náš nadřízený si toho byl moc dobře vědom. I přesto, že jsme vynaložili extrémní úsilí zvládnout danou práci, nepodařilo se. Oba odcházíme domů s vědomím, že zítra bude problém na stole. Jsou žáci, kteří tohle zažívají každý den ve škole. Makají na plný výkon, ale není v jejich silách úkol zvládnout. Moje kolegyně říká, že dva litry do litrové nádoby nenalijete. A pokud se z této lekce mám jako manažer poučit, musím své partnery motivovat, především k hledání řešení. Pokládám si otázku, jak se vyrovnávám se ztrátou motivace já, může to tak udělat i můj partner? Jasně, že může a já jsem tu od toho, abych mu s tím pomohl, jsem koučem ke znovuobjevení jeho motivace. Nejlepším koučem se mohu stát třeba tak, že jsem sám příkladem toho, jak znovu a znovu nacházím motivaci. Jaký byl váš důvod k přečtení mého článku? Možná to, že Vás z nejrůznějších důvodů zajímají moje myšlenky. Možná hledáte nějakou inspiraci…,vystupoval jsem tedy pravděpodobně tak, že jsem Vás ke čtení motivoval. Stejně tak vystupuji před svými partnery.

Komunikace

Každý, kdo mě zná, tak ví, že si na dobré komunikaci zakládám, cítím její výhody. V řízení je komunikace klíčovým prvkem. Bez ní to nejde. Čím je kvalitnější, tím lepší věci se dějí. Když komunikuji, pomyslně slézám z nebes. Ve škole to je katedra, ve firmě stůl, ke kterému si zvete zaměstnance „na slovíčko“. Já se svými partnery pravidelně komunikuji na třídnických hodinách (ve firmě tomu říkáme teambuilding), bavíme se především o tom, co se nám podařilo a co ne. Případně ladíme další strategii. Společně si většinou hned ze začátku nastavíme pravidla. Ne jinak tomu je v případě online komunikace. Ve škole používám WhatsApp, Google Classroom, Instagram. Ve firmě Facebook, Trello a Google Meet. Jiné nástroje se stejnými principy komunikace. Své partnery se v tom snažím posouvat a oni posouvají mě. Ve škole vedu kroužek, kde si zkoušíme různé komunikační dovednosti, na kterých se snažím žákům ukázat důležitost asertivní komunikace. Stejně tak ve firmě vedu ke stejné komunikaci své partnery, ne proto, že to umím lépe, ale v tomhle musíme být sladění. Musíme vystupovat stejně, učit se od sebe navzájem.

Zadávání práce

Ve třídě a ve firmě se snažím zadat především takovou práci, která nás všechny společně baví a vede nás k cíli. Ve firmě je tím cílem třeba nějaký konkrétní produkt, ve třídě naplnění očekávaných výstupů žáka. Můžu to ze své pozice udělat velmi jednoduše: vysypu na své partnery hromadu úkolů a pak chodím s velkým bičem kolem nich a rozdávám rány, třebaže v podobě pětek nebo srážek na mzdě. Už vidím, jak po tom, co Vám osobně někdo rozdal podobnou ránu, ochotně nasloucháte dalšímu úkolu. Já většinu času žádné úkoly nerozdávám, ve firmě si úkoly rozebíráme, pokud nedávají smysl nebo nejsou v souladu s naší strategií, kašlu na jejich vymáhání. Nutí mě to hledat projekty, které jsou pro nás skutečně zajímavé. Ve třídě tomu není jinak, nabízím zajímavé projekty, většinu z nich si žák volí sám. Žádné nucené práce! No, ale znáte to, občas přijde něco, co se musí a moc populární to není. Dobrý manažer z toho umí udělat výzvu. Znáte to ne: „Honzíku, zajímalo by mě, jestli bys dokázal…?“

Inspirace

Nejvíc inspirace jsem pro své rozhodování načerpal od svých partnerů. Inspirují mě především různé pohledy na řešení problému, třeba při problémové metodě vyučování. Postoje jsou ze strany žáků mnohdy originální. Někdy říkají zcela schválně naprosté pitomosti jenom pro zasmání. Většinou se bavím s nimi tak, že rozvíjím tuto pitomost do extrémní pitomosti. Pak se pobavíme ve třídně všichni, stejně jako na poradě. Občas je prostě nutné celou situaci odlehčit. Chráníme tak svoje duševní zdraví. Takové problémové vyučování je přitom prokazatelně jednou z nejlepších metod, která u žáků podporuje rozvoj myšlení, schopnost řešit problémy a překonávat potíže.

Spolupráce

Další extrémně důležitá věc. Tady to je v něčem trochu odlišné od řízení ve firmě. Do firmy si už tým předem vybíráte, na základní škole žádný výběr neuděláte. Pokud ano, uděláte největší pitomost. Jednak tím ve třídě rozevíráte nůžky a jednak se ochuzujete o důležité role, které v týmu zastávají třeba slabší žáci. Čím je tým pestřejší, tím podle mého, dosahuje lepších výkonů, musí ale makat, musí být motivován. Představte si 5 doktorů se jménem House na jednom pracovišti. To nefunguje. Z toho důvodu se mi poněkud obtížně učí na gymnáziu, tam už výběr je (těch nejvýkonnějších žáků), většina tříd spolu ale neumí spolupracovat. Udělal jsem si menší průzkum, kdy jsem srovnal výkon spolupráce mé třídy s výkonem spolupráce tříd na gymnáziu. Dal jsem jim Trimino (didaktická hra), kterou jsem nastavil tak, že jí zvládnou dobře především díky dobré spolupráci. Můžete hádat jak to dopadlo. Myslím, že hádáte správně.

Hodnocení

Pokud chcete někoho efektivně řídit, potřebujete cukr? Ten ano, ale bič rozhodně ne. Zapomeňte už prosím na fyzické tresty, studie jasně poukazují na to, že nefungují. Z krátkodobého hlediska možná jedna facka vyřeší více, než tisíce slov. Z dlouhodobého hlediska je to mylná strategie. Doporučuji knihu – „Moc versus síla“. Pokud chceme dosáhnout skutečně dobrých výsledků, musíme na partnery působit především mocí, ne silou. Používám především supportivní (podporující) hodnocení. Osvědčila se mi především metoda mého vysokoškolského učitele, přítele. Aktivitu svých žáků po jeho vzoru odměňuji skutečným cukrem, na konci hodiny si ho žáci proměňují v body. Sem tam na to někdo zapomene a sprostě mi ho sežere! Žáci mi ale pravidelně poskytují železnou zásobu. Používám poměrně pestrou paletu hodnocení od pochvaly, smajlíka v sešitě, po body a dobré známky. Ve firmě dělám to samé, ohodnotit práci umím v podobě poděkování, zvýšení odměny nebo zlepšení pracovní pozice. Své partnery za neúspěchy netrestám, znovu se společně vracíme „ke kulatému stolu“ a nacházíme novou strategii.

Věřím, že lze třídu řídit jako firmu, ale musíme si uvědomit, že ne takovou třídu, jako tu byla dříve, nebo ne takovou firmu, jako tu byla dříve. A až budu v úzkých a nebudu vědět jak dál, zeptám se svých partnerů. Společně to dokážeme.

Děkuji za přečtení článku, vždy když s něčím končím, žádám své partnery o zpětnou vazbu. Žádám i vás, napište mi prosím, jak se vám článek líbil. Je to přeci jen dobrá podpora PARTNERSTVÍ.

Školství? Tomu rozumí každý…

vzdělávání

Školství? Tomu rozumí každý…

Opatření nám sice pomalu končí, ale pandemie ještě u konce není. Co nám vzala není ještě úplně jasné, ale vím, že nám dala řadu odborníků na školství . Ten, kdo ještě neměl žádný titul, ten si ho záhy oblékl. Společnost nám učitelům vystavuje vysvědčení. Nu co, vyznamenání nebude. Soudě podle diskuzí pod novinovými příspěvky jsme zpocení u právě probíhajících opravných zkoušek.

Já si osobně myslím, že hodně učitelů, aspoň u nás, ukázalo svoji ochotu, učenlivost, nápaditost a velkou časovou flexibilitu. Získal jsem celkem slušný přehled o tom, jak k distanční výuce přistupují na základní a střední škole. Vůbec se neodvážím soudit práci svých kolegů, ostatně není to ani předmětem tohoto článku. Viděl jsem řadu moc pěkných úkolů, které učitelé žákům zadávali. Některé si upravím a určitě použiji ve svých hodinách. Na střední škole byl můj pohled do systému trochu složitější, musel jsem požádat studenty, ať mi úkoly od učitelů přeposílají. Didakticky to bylo poněkud slabší, to je ale na SŠ v ČR známý stav. Každopádně i zde byla snaha se s tím vypořádat. To jak byla úspěšná ať posoudí žáci nebo rodiče. Víte, ono čím více nesmyslné úkoly učitel zadával, tím nesmyslnější práce ho čekala s opravováním a hodnocením. Takže co kdo zasadil, to sklidil.

Výuka v době pandemie

Vzdělávacích přístupů je mnoho. Učitelé v názorech na ně nejsou a pravděpodobně ani nebudou jednotní. Tu je to dáno zkušenostmi, tu dovednostmi, tu znalostmi, … Každý z nás má jiné mentální modely a schopnosti. Za zmínku stojí, že jednotné nejsou ani organizace sdružující učitele. Stačilo sledovat učitelský mač pod představením Strategie 2030+. Jednoduše řečeno, tím, že tomu „každý rozumí“ a vyjadřuje se k tomu příliš mnoho lidí (subjektů), těžko se z toho hledá nějaký smysluplný výstup. Některé chování čelních představitelů je až dětinské a poškozuje nás učitele. Přitom podobné připomínky mohou být důležitým pilířem pro zlepšení školství.

Nové metody!

Nedávno jsem sledoval diskuzi na téma skupinových projektů na FB stránkách Pedagogické komory. Byla vedena s jistou nadsázkou, ale určitě jsem nebyl jediný, kdo z komentářů cítil, určitou pochybnost o skupinovém, dost možná i kooperativním vyučování (tj. „vyšší forma“ skupinového učení). Kooperativní vyučování je založené na myšlence pozitivní vzájemné závislosti. Dnes je tato metoda úspěšně využívaná v řadě zemí světa. Já osobně jsem přesvědčený, že ve firemní sféře jsou výstupy z takových metod nezastupitelné. Jako ajťák jsem na VŠ pracoval na řadě projektů, které by se individualistickým přístupem řešily jen velice obtížně. To samé jsem rychle pochopil i u většiny projektů v Broken Mouse. Dnes bez kvalitního a dobře kooperujícího týmu v byznisu neuspějete. Dokud se budou žáci učit pouze systémem založeným na powerpointových prezentacích (frontální výuce), nebudou schopni vyšších myšlenkových operací.

Nechci vypadat jako zastánce pouze této metody. Ve své třídě mi kooperativní výuka skvěle doplňuje jiné metody vyučování. To nejdůležitější se učíme spolu, často od sebe navzájem. Nicméně stejně tak, jako se nenajde shoda mezi učiteli nad použitými metodami, ani všem žákům nevyhovuje vše. Nejsme stejní! Není ale právě to důvodem pro pestrost a rozmanitost?

Moje hodiny jsou založené na práci žáka. Mimo jiné z přesvědčení, že většinu vyučovací hodiny má odpracovat právě žák, tedy „ehm“ žáci společně. Jak se má v takové třídě šprt? No přece úplně stejně jako ten pomalejší. Jediný žák, který ve třídě trpí, jak zavřený výmarský ohař v paneláku, je lenoch. Lenoch má rád frontálku, tam totiž mnohdy stačí „jen“ poslouchat.

Žáci v době pandemie

Jsem za exota, ale nevzdám to!

Ale kdo tedy volá po tradičním vyučování? A kdo vlastně nechce tu změnu? Řada lidí si myslí, že moderní způsoby vyučování jsou kontraproduktivní a že vzdělávací výsledky žáků klesají. Na středí škole občas bývám konfrontován svými zkušenějšími kolegy, že ztrácím čas tím, že si se žáky hraju, že nemůžu pak stíhat ŠVP (vzdělávací plán), který je doslova přeplněný potřebnými znalostmi, ale o něm jindy.

Myslím, že to byla reakce na hodinu, při které jsem žáky vzal ven a nechal je mlčky seřadit důležité historické milníky. Následně jsem zvolil didaktické cvičení Zooming, které bylo opět zaměřené na komunikaci a spolupráci ve skupině. Následoval brainstorming, kde jsme si s žáky povídali o různých způsobech komunikace s přesahem, jak probíhá taková komunikace v ICT. Já jsem zde měl dva cíle. První byl poznat žáky a zjistit, jak komunikují. Druhý byl naplnit očekávaný výstup žáka: „Žák získává představu o různých způsobech komunikace v ICT.“ Následně pak na další hodinu odcházíme do učebny, pro některé přichází jisté zklamání, zase se o tom nic nedoví, učitel přece zatím nic nevykládal. Já totiž v tuhle chvíli zadávám práci a ony způsoby komunikace přímo zkoušíme. Tu systém Classroom, tu online dokumenty, e-mail, web, …

Víte, pokud budeme předávat pouze znalosti a následně zkoušet pouze znalosti, je dost pravděpodobné, že výsledky žáků lepší nebudou.

Co dává učitelům jistotu, že díky systému „přednáška-šrocení-test“ jsou jejich vzdělávací schopnosti lepší? Ve skutečnosti těmto žákům většinu hodiny diktujete látku, kterou se učí doma. Jako dárek dostanou domů čísla cvičení, které si mají ještě doplnit. Výsledkem hodiny pak je nejenom menší množství skutečně odnesených znalostí, ale hlavně žádné další získané kompetence. Žáci mají navíc tento způsob učení tak zažitý, že je obtížné dosáhnout určité změny.

Zpětná vazba žáků mě ale přesvědčuje o tom, že to není nemožné. Například poměrně nedávno jsem se účastnil rozloučení se 4. ročníkem SŠ, kam jsme byli pozváni všichni učitelé. To, že v podstatě ze strany učitelů nikdo nepřišel, včetně třídní učitelky, mě celkem překvapilo a žáky evidentně taky. Večer byl celkem příjemný, ráno na mě čekala tato zpráva: „Dobrý den, ještě jednou bych Vám chtěla poděkovat, že jste včera dorazil a užil si s námi příjemný večer. Opět se zde ukázalo, jak je osobní vztah učitele a žáka důležitý. Je zajímavé, že učitelé, kteří s námi strávili 4 roky si na nás čas nenašli ani na chvíli a Vy, který nás znáte nejkratší dobu, jste s námi strávil nejvíce času. … PROSÍM, učte, dál tak jak učíte, má to smysl a jedině tak se může něco zlepšit. … Mějte se krásně.

Maturitní video mého žáka

Často ještě slyším, že jsou země, kde je ono biflování jistým standardem a tyto země dosahují větších ekonomických úspěchů. To nedokáži úplně posoudit. Občas sleduji nějaké výsledky testování žáků, ale často je nedokáži dobře interpretovat. Tak tedy alespoň zkušenost z Taiwanu, ten se dá bezesporu považovat za světového vůdce ve výrobě elektroniky a technologických inovací. Studoval jsem zde pár měsíců na univerzitě a spíše jsem se potkával s dobrou didaktikou. Připomínám, že se to byla vysoká škola na vysoké úrovni, kde jsem studoval spolu s žáky z Harvard University v Cambridge. Kooperativní výuka převažovala. Možná proto jsou Taiwanci ve škole i o prázdninách, baví je to, chtějí být její součástí.

Věřím, že dobrým začátkem jsou moji úspěšní maturanti z informatiky.

Vymáháme zažité! Aneb o sezení žáků po páté…

vzdělávání

Vymáháme zažité! Aneb o sezení žáků po páté…

Po třídních schůzkách s rodiči se cítím vždy maximálně vyčerpaný. Témata, která padají do pléna mně vždy přijdou, jak my „ajťáci“ říkáme, „out of range“. Rád bych to jednou definitivně uzavřel a dal prostor dalším a pro žáky důležitějším tématům. Článek je věnován učitelům, kteří se rozhodli, stejně jako já, porazit zažité, porazit kývače frontálníků, porazit dávno překonané. A pro rodiče, kteří hledají pochopení, porozumění a důvěru. Konečně pro veřejnost, kterou zajímají další informace o tom, co se děje v dnešní třídě.

Budeme se zde bavit ale o třídě, která směřuje k pestrosti ve vyučování. Kde náplň není jenom teoretická, kde učitel není nositelem všeho vědění a hodina se neskládá jenom z nekonečného mlčení a zkoušení u tabule. Takovou hodinu si strčte za klobouk! Taková škola, která je vzorem jednotné socialistické výchovy mě vůbec nezajímá. Sorry. Často bývám nařčen z toho, že přicházím s něčím alternativním. To, že řada lidí není schopna přijmout něco užitečného, efektivního a prakticky zaměřeného, je do jisté míry způsobeno tím, že je příliš brzo na závěry a důležitá je především důvěra k učiteli, potažmo k výzkumným závěrům.

Já ve škole upřednostňuji malé pracovní skupinky (nejčastěji realizované po 4 v tzv. hnízdech), kde je hlavním úkolem komplexně a interdisciplinárně analyzovat a vyřešit zadaný úkol. Většinou zadávaný metodou problémového vyučování. Pokud hodnotíme samotnou produktivitu, pozoruji zvýšení produktivity práce v oblastech, které vyžadují kreativní řešení, adaptivitu a operativu.

Taková skupinová práce vyžaduje relativně vysoké vstupy učitele (minimálně oproti frontálnímu vyučování). Dostupných kvalitních didaktických materiálů je jako šafránu. Na internetu se hemží prezentace a znalostní testy, to je fakt, ale s dobrou didaktikou to má jen pramálo společného. Pro skupinovou práci jsou tyto materiály nepoužitelné, a tak trávím řadu hodin s jejich tvorbou. Musím říci, že občas se děsím i některých moderních digitálních materiálů. Se svou třídou jsem se vydal touto cestou dvakrát. Prvně to bylo s moderní učebnicí fyziky, která kombinovala pracovní listy s digitální vizualizací. Zpočátku to bavilo mě i žáky, ale učebnice a aplikace nebyly dotažené a velice rychle se to dostávalo mimo mojí filozofii učení. Podruhé jsem nabral zpátečku po dvou vyučovacích hodinách. Jednalo se o učebnici, která doplňovala učení úlohami na počítači. Některé úlohy ale místo pestrosti nabízely pouze lépe zpracované úlohy z fyzikální sbírky. Ukazuje se, že je potřeba načerpat z každého podobného to nejlepší a posunout se dál.

Přímo na hodině ale práce zdaleka nekončí, musím být schopen vhodně rozdělit práci mezi jednotlivé členy a následně koordinovat výstupy. Jednotlivcům dávat takové pobídky a takové podněty, aby byl synergický efekt maximální (tj. zvýšit výkon celého týmu nad mez danou prostým součtem jednotlivců). Taková skupinová práce není pro moje žáky přirozená, musí se ji učit a zvykat si na její specifika. Už proto, že doposud nic podobného nezažili. Ne vždy je možné sestavit koherentní tým, který bude spolupracovat lépe, než pokud by práce byla zadaná jednotlivcům. Ne vždy se dostaví synergický efekt, ale učíme se a hodnotíme především proces. Určitě se vám stalo v zaměstnání, že se vám něco nepovedlo nebo že nemáte slíbenou práci dokončenou. Většina z vás přirozeně reaguje tak, že si pracovní dobu prodlouží, protože musí dodělat práci. My máme s žáky ostře vymezený čas, není možné narušovat přestávky ani zůstat odpoledne. Na to dnešní učitel dokonce nemá právo. Vyučovací hodiny vypadají trochu jinak, mají svá specifika, s kterými učitel musí pracovat. To ale neznamená, že má učitel žákům každou hodinu diktovat do sešitu a promítat prezentace.

Připomeňme si některé výhody skupinové práce: Jednoduše by se dalo říci, více hlav, víc rozumu. Právě proto, že v týmu dochází ke spojování znalostí jednotlivých členů, dochází k jejich vzájemné inspiraci a sdílení zkušeností. Je-li řešení mého úkolu v mrtvém bodě, je větší pravděpodobnost, že některý z členů týmu přinese myšlenku, která zprostředkuje nový úhel pohledu (vzájemná inspirace ke kreativnímu řešení). Pro mě jako učitele vystupuje tým jako celek (musí hledat jednotné řešení). Žáci se učí řadu komunikačních dovedností od argumentační logiky po prosazování svých názorů. Tým udržuje určitou rovnováhu. Dovolil bych si tvrdit, že si sám poradí s momentální nestabilitou jednotlivců (zvyšuje aktivitu pasivních, reguluje hyperaktivitu).

Podívejte se na současnou situaci COVID, vyžaduje něco, čemu se dnes říká cross-skilling. Prostředí kolem nás se radikálně proměňuje a úspěšní jsou ti, kteří se přizpůsobují. Jsou schopni zastávat role mimo své dosavadní povinnosti. Lékaři v nemocnicích, učitelé ve školách, úředníci se musí rychle učit novému. V tento moment u sebe nemají žádného učitele, oni ho nepotřebují. Fungující tým se od sebe efektivně učí sám. Tu učitelé sdílí materiály na výuku online, lékaři mění systémy péče o nemocné, policisté se učí jeden od druhého metodiku zásahu apod. Potřebné znalosti umí čerpat z odborné literatury, protože s ní umí dobře pracovat.

Dnes komunikuji s rodiči na třídních schůzkách a zjišťuji, že dnešní škola jim je v jistých okolnostech dost vzdálená. Pokud hodina není dostatečně didakticky pestrá, jsme jako učitelé svědky zvyšujícího se počtu apatických, extrémně otravných, otrávených, nepracujících, znuděných a studijně slabých žáků. Vím, že pro některé z rodičů je velice těžké pochopit, jak to dnes ve školní třídě vypadá.

Máme vryté do paměti, že žáci mají v klidu sedět, poslouchat učitele od tabule a psát si poznámky. Sami jsme to až na zkoušení měli stejně nebo se pletu? To je ovšem strategie „pán a jeho poddaní“, situace podobná jako na plantážích otrokáře. Všichni mají mlčet! Učitel je dozorcem, který celou svoji kariéru tráví vymáháním a represí. A protože takovými povahovými vlastnostmi nedisponuji a u podobných hodin se nudím více než žáci, je změna nevyhnutelná. Tato společnost potřebuje kriticky myslící, ne tupé stádo ovcí. Pokud si stěžujete na mediálně negramotné na Facebooku, natahuji vám ruku k tomu to společně změnit!

Proč ale sezení v tzv. „hnízdech“? Víte, už od přírody je hnízdo vlastně domov, místo, kde je bezpečno. Při vyučování je potřeba sledovat kontext, ve kterém se odehrává, hraje totiž svojí významnou roli. Řada výzkumů na celém světě se zabývá nejlepším možným sezením ve školní třídě. Zatímco hluk nebo úroveň osvětlením nemám jako učitel pod kontrolou, sezení ano.

Ve svých hodinách věřím v to, že nejvíc v hodině si musí odpracovat žák, v tomhle se plně řídím filosofií líného učitele. Možná si někteří všimli, že často nosím trička s potiskem lenochodů. Je to výzva všem učitelům, rodičům, žákům, že ve třídě má pracovat především žák, ne učitel! Sezení v řadách (sálové uspořádání) ale takovou možnost nenabízí, významně totiž brání interakci žák-žák.

Zatímco na začátku nebyl s tímto sezením nikdo spokojený, brzy se ukázalo, že většinu žáků výuka v hnízdech baví a jsou dokonce aktivnější. Sezení v hnízdech mluví jazykem kooperace a nabádá žáky ke spolupráci a interakci s ostatními. Aktivity typu brainstorming, tvorba mentálních map, skládankové učení, pětilístek a jiné metody kritického myšlení jsou v sálovém uspořádání nevhodné.

Pokud mám s žáky pracovat s dobrou didaktikou, musím využívat asociačních, brainstormingových, daltonských, dramatizačních, kognitivních, heuristických a jiných metod. V těchto, ani v jiných případech dobré didaktiky se nelze opřít o sálové sezení.

Je naprosto mylná představa toho, že žáci při sálovém sezení sedí zdravě. Nejde totiž tolik o to, v jakém uskupení sedí jako o správné návyky (hygienu) sezení. Většina žáků sedí s překříženýma nohama, často vytočení na svého spolužáka, protože se s ním tak o hodině i přestávce baví. Žáci v hloučcích mají vždy možnost natočit své židle i „sedící ústrojí“ tak, aby to splňovalo pravidla zdravého sezení. Doma to často nebývá lepší. Během pandemie jsem se žáky mluvil přes videokonferenci a viděl jsem jaké prostřední mají vytvořené pro práci doma. Jsou často na kuchyňských židlích, v tureckém sedu na posteli nebo natažení na zemi.

Nutno říci, že žáci nejsou celé hodiny zamčení v lavicích, jako tomu bylo dříve. Komunikujeme také v kroužku, akční cvičení probíhají při pohybu ve třídě nebo škole, odborné učebny mají též jiné rozložení lavic. Někdy v roce 2015 jsem zaznamenal myšlenku, že nejlepší je při práci stát, protože sezení není zdravé. Na to ale zatím nemáme potřebné vybavení. Pokud se ptám odborníků, lékařů, tak se shodují na tom, že to, co skutečně pomáhá, je nesedět příliš dlouho stejně. Dělat přestávky a v případě i krátkodobé zátěže střídat zatížení (tj. teď chvilku natočeni doprava, potom doleva).

Je třeba si uvědomit, že pokud mám dělat ve třídě dobrou didaktiku, musím mít volné ruce a důvěru rodičů. Všichni rodiče mají ke mně do třídy otevřené dveře, vstupte bez vyzvání a udělejte si prosím vlastní názor. Možná to na první pohled není patrné, ale dovolím si tvrdit, že mám dost možná jeden z nejlepších kolektivů na škole. Žáci se mezi sebou kamarádí, mají chuť se učit, většina z nich navštěvuje řadu kolektivních kroužků, kde vynikají. Máme mezi sebou výborné žáky v individuálních i týmových herních disciplínách. Řada z nich vstává v 6 ráno na kroužek komunikačních dovedností, kde se s nimi potkávám. Většina dětí se na mě obrací s obrovskou důvěrou, kde společně hledáme řešení i v nelehkých situacích. V mé třídě není šikana, žáci si neubližují a jsou ohleduplní ke slabším. Už 3 roky jsem neřešil jediné poškození školního majetku ani žádný další větší přestupek, který by nešel vyřešit domluvou.

To všechno je výsledek dobrého týmu, to jsou pro mě jako třídního učitele důležité hodnoty. A jednou pro vždy, nehodlám na tom nic měnit! Hlasovat nebudeme. Omlouvám se, ale cítím obrovskou odpovědnost vůči žákům a já bych z nich chtěl mít hlavně dobré lidi, kteří svůj celoživotní cross-skilling zvládnou na jedničku!

Dobré klima krizového manažera

vzdělávání

Dobré klima krizového manažera

Je to už několik měsíců, co nás všechny, více či méně, ohrožuje pandemie koronaviru. Pokud chcete nahlédnout za oponu dobré školy, jste na správném místě. Posaďte se, dejte si kávu a hlavně, udělejte si vlastní názor.

Jak si představuji dobrou školu jsem nastínil v předchozích článcích a své filozofie jsem nezanechal ani v této nelehké době. Proč bych to měl dělat? Snad nikdy se neukázalo lépe, že dobrou školu dělají především dobří učitelé. Asi je zbytečné povídat o tom, že učitel musí být především dobrý manažer. Dobře řídit svou svěřenou jednotku (třídu, skupinu, …) a vést ji k cíli. Když učitel tento leadershiping dělá dobře, tedy stimuluje, inspiruje, vede a motivuje tím správným směrem, je radost dívat se na výsledky práce jeho žáků. Hrozně důležité je, aby stejnou filozofii, s kterou to dělá tento učitel, sdíleli také jeho žáci.

Kroužek v době „bezrouškové“

Když předložím nějaký zajímavý projekt ve své firmě Broken Mouse, musím si dávat pozor na dvě věci. Tou první je, že práce nesmí vybočovat z naší společné vize. A za druhé je to sdílení nadšení pro tento projekt. První nám připomíná cestu a druhé zvyšuje motivaci. To samé se musí odehrávat v dnešní škole, dobré škole.

Priority

Jedna z mých aktivit směřuje k investování. Teď nemyslím investování do lidského potenciálu, to je pro každého učitele samozřejmost a hlavně poslání. Investuji řadu prostředků do své firmy a podporuji potenciál lidí, které jsem si vybral a kterým věřím. Nedávno mi říkal můj přítel, že ze statistik vyplývá, že investování na burze není zdaleka tak zajímavé, jak si lidi myslí. Nemálo lidí na tom spíše prodělává a těch skutečně dobrých investorů je jako šafránu. Čas od času mám možnost nahlédnout do komunity těch nejlepších investorů a jedno mají společné, mají rádi ty „všemožné“ krize.

Dobrý investor ví, že pokud investuje do dobrých firem, které mají dobré manažery, o své peníze nepřijde. Dobrý manažer využívá krizi jako příležitost. Stejně tak by měl dobrý učitel využívat krizi pro úspěch svých žáků. Jestliže měl doteď učitel dobrý plán, je ho potřeba přehodnotit a udělat z něj krizový. Pojďme teď srovnat otázky, které si pokládá dobrý manažer s otázkami dobrého učitele:

1. Je důležité udržet všechny produkty/služby?

2. Můžeme zefektivnit online komunikaci používáním efektivních nástrojů?

3. Dokážeme se z krize poučit a nastavit své vnitrofiremní procesy lépe?

1. Je důležité obsáhnout všechnu látku?

2. Můžeme nasadit pestrou paletu nástrojů pro online vyučování?

3. Vrátí se žáci se získanými dovednostmi a umí je následně využít k efektivnějšímu vzdělávání ve škole?

Každý učitel je poháněn jinými prioritami. Učitel češtiny v deváté třídě chce vidět své žáky úspěšné u přijímacích testů. Učitelé na prvním stupni chtějí, aby jejich žáci četli, psali a počítali. Učitel jazyků zase ví, že žák nesmí „vypadnout“. Co víc, je dokázané, že jazyk se musí učit s čím dál větší časovou dotací, jinak dochází k efektu „nové pamatuji, staré zapomenu“. Jenže jazyk není matematika. Zatímco rovnice o dvou neznámých většinou splní efekt v momentě, když je člověk pochopí, slovíčko „soft-skill“ není žádoucí krátce pro probírání látky zapomenout.

Jaká je priorita učitele informatiky? Řada učitelů informatiky je zhroucená a raději žákům ani žádné úkoly nezadává. Někteří žáci přece nemají počítač, jiní Word, v kterém pracujeme, další zase nemůžou psát na klávesnici a učit se psát všemi deseti, protože nemají klávesnici. Když k tomu přidáme ještě to, co dokáže nejenom dětská fantazie, je učit informatiku naprosto nemožné. Pojďte se podívat na to, jaké může mít priority informatik.

1) Zapojit všechny žáky do dění, dostat je do online prostředí.

Asi netřeba připomínat, kolik žáků nemá doma vhodné podmínky, nejenom, pro výuku online, ale pro jakékoliv vzdělávání. Bylo potřeba připravit desítky počítačů, vyřídit stovky mailů, obvolat spoustu zoufalých rodičů, … Bylo toho hodně, ale to je jedno, stálo to za to, naše škola byla do posledního žáka online!

2) Připravit prostředí pro online výuku.

Zvolil jsem nástroje služeb Google a nelituji toho ani na minutu. O těchto možnostech jsem se dozvěděl ještě před krizí, takže jsem nás připravil. Bylo na čem stavět a systém se velmi snadno adaptoval. Nikdo mi nevymluví, že v tomhle naše škola vyhrála. Zatímco někde ještě žádná výuka neprobíhala, naše škola „určovala“ tempo a směr.

3) Nakonec je to výuka, která potom následovala.

Pracoval jsem zhruba se 14 denním skluzem, z důvodu prvních dvou bodů. Víte, do toho všeho bylo nutné ještě některým učitelům vyměnit techniku, taková příprava jednoho počítače je stále poněkud náročný proces i přes množství urychlovacích nástrojů. Cítil jsem se hodně pod tlakem, zadávání mých úkolů se zpožďovalo a pokud se jedná o učitelskou agendu, vedení mi odpustí, nebyla žádná. Nicméně, díky pomoci mojí asistentky Marti a skvělých kolegů se mi brzy podařilo nastoupit do rozjetého vlaku.

Práce pro žáky

Budu citovat z knihy Roberta Čapka: Uč jako umělec:

„Když v roce 1466 přišel Leonardo da Vinci do Florencie, byl přijat jako učeň do dílny, kterou vedl Andrea del Verrocchio. Tento umělec byl tak laskavým mistrem a učitelem, že řada žáků žila a pracovala v jeho dílně i roky poté, co skončila jejich učednická léta. Protože na mnoha dílech pracovali žáci společně, nebyla ani podepisována. Přesto z tohoto způsobu společné práce a vzájemného učení vzešla nejedna výrazná individualita! Kromě Leonarda to byli například Sandro Botticelli, Pietro Perugino nebo Domenico Ghirlandaio, učitel Michelangela Buonarrotiho. Lehce bychom mohli Verrocchiovu „bottegu“ přirovnat ke třídě, která pracuje podle principů té nejlepší alternativy pedagogiky. Učili se a hovořili o různých vědních oborech, pracovali společně i samostatně, realizovali přesně stanovené úkoly a velmi svobodná zadání, jeden pomáhal k úspěchu druhému. Nijak se nestresovali ani časem: když nebyl výsledek práce takový, jaký si představovali, neopustili dílnu. Věděli, že jméno jejich „bottegy“ něco znamená, a pracovali tak, aby mu dostáli.“

Tělesa a látky – fyzika

Přesně s takovou myšlenkou můžeme pracovat i online. V první řadě totiž potřebujeme vytvořit prostředí. Já mám možná trochu jednodušší pozici, za ničím se honit nemusím. Představa toho, že vypěstujete informatiky z někoho, kde se našprtal historii informatiky, ví jak funguje ROM paměť nebo rozumí principům Von Neumanna je nejenom mylná, ale dokonce nebezpečná.

Mimo to, že se své úkoly snažím didakticky vyšperkovat, snažím se také o to, aby:

1. Úkol byl výzvou pro každého. (Mnohdy i pro rodiče, sorry!)

2. Úkol mohl zpracovat na své úrovni každý žák.

3. Z výsledku se raduje nejenom žák, ale také učitel.

Lituji ty učitele, kteří musí opravovat „cvičení 3 na straně 10.“ Nedokážu absolutně pochopit, že v takové rutině dokáže být učitel dlouhodobě. Jeden z mých motivů pro tuhle práci je právě pestrost, radost a hlavně zábava. Taková škola, krom nemyslících šprtů, snad ani nic učiteli nepřináší. Pokud vám stačí, že po 5 letech úsilí odejde někdo na gymnázium nebo po 9 letech na SŠ, tak já za sebe říkám, mně ne.

Když se obklopujete pozitivním, pozitivní dáváte. Není to jednoduché, musíte se to naučit. Snažím se o to každý den. Dost často jsem se cítil ve škole pod psa a vůbec jsem tomu neporozuměl. Přišel jsem na to, že největší činitel je „stěžování“ kolegů. Rozhodně to není se špatným úmyslem, ale představte si, že jdete po škole a stále posloucháte:

1) Mně nejde kamera u počítače, nemohl by ses na to přijít podívat?

2) Neumím zapnout tu novou „krabičku“ na chemii, vím že toho máš hodně, ale stav se někdy.

3) Proč zase nejde v učebně projektor?

4) Už jsi obnovil údaje, pro toho žáka, který je zapomněl?

5) …

Věřte mi nebo ne, vzhledem k situaci máme skvělou techniku a síť je už dlouhodobě stabilní. Nicméně, na naší škole je doslova nekonečné množství techniky a i kdyby prevence a správa byla na maximální úrovni, problémy budou.

Podařilo se mi to celkem elegantně vyřešit a do školy jsem zavedl systém pro online vkládání požadavků, náš „Helpdesk“ portál. Kolegové si na to poměrně rychle zvykají a já k jejich požadavkům sedám až v momentě, kdy mám na to vyhrazený čas. Sedám si k této práci rád, je to úplně něco jiného, než celý den poslouchat, co zase nejde. To člověku jen bere, nic nepřidává.

A věřte mi, že poměr pozitivismu se bleskově otočil, teď už slýchám něco takového:

„Už jsi viděl ten erb, který ti udělal Pepa ze 4. třídy na dějepise?“

„V jedné zpětné vazbě ti žákyně s kytarou v ruce nazpívala vlastní písničku!“

„Máš chvilku čas podívat se, co nakreslila tvoje třída na výtvarce?“

Zpráva: 

„Pane učiteli, v Classroom máte nahranou moji prezentaci, mrknete se na ní, prosím, už teď, je pro mě důležité, aby se vám líbila.“
https://www.youtube.com/embed/FtMYQJGKIIE?autoplay=0&mute=0&controls=1&origin=https%3A%2F%2Fwww.tomasbartunek.cz&playsinline=1&showinfo=0&rel=0&iv_load_policy=3&modestbranding=1&enablejsapi=1&widgetid=1

Zpětná vazba

Pokud vás pohání radost, předáváte ji žákům a to je důležité. Vyměnil bych celou třídu poslušných šprtů za pár zapálených informatiků. Nesmyslné úkoly za pestré projekty. Nesmyslné memorování za klíčové kompetence, radost z výhry za radost z učení.

Krizová škola

Nedávno se mi naskytla skvělá příležitost a to učit děti záchranářů. Dobrý manažer využívá všech příležitostí, dobrý učitel využívá všech možností ke zlepšení didaktiky. Jednalo se o menší skupinku dětí, přibližně stejný počet chlapců jako dívek, věkově heterogenních.

Krizová škola

Byla to pro mě velká změna, protože velká část žáků byla prvostupňová a většina z nich měla zadané úkoly ze své mateřské školy. Dopředu neexistoval žádný připravený scénář, žádný plán.

Překvapivě se mi učilo velmi dobře. Samozřejmě k tomu šlo přistoupit různě, třeba ve stylu udělám s dětmi pár úkolů a hurá domů, ale s tím se dobrý učitel nespokojí. Připravil jsem několik zajímavých her zaměřených na práci s třídním kolektivem a pochopil jsem na tom jednu důležitou věc. A sice, že hromadně lze učit široké spektrum žáků i v běžné třídě. Smíšené skupiny mohou mít svoji zásadní funkci a význam, je to něco jako přítomnost staršího sourozence. Cílem takového vzdělávání je pro dobrého učitele zapojit všechny žáky co možná nejlépe.

Ptal jsem se žáků v kroužku, co jim ve volném čase dělá radost. Velmi častá odpověď byla Darth Vader. Protože jsem se ten den dozvěděl spousty zajímavých informací, nejenom z Hvězdných válek, cítil jsem se odpovědný naučit děti také něco, co zajímá mě, teď si vzpomínám, že jsem vůbec neřekl, jak ve filmu funguje ten jejich světelný meč.

Víte, jak se dokáží mladší žáci zamotat do vyprávění svých příběhů? Nikdo nemohl pochybovat o tom, že se celý brainstorming vedl velmi intelektuálně a měl řadu zajímavých závěrů. A protože jsem o nic nechtěl ochudit své kolegyně, kterým jsem předával další den žezlo, řekl jsem dětem, že zítra hvězdné války pokračují, ať přijdou v „plné polní.“

Maškarní v krizové škole

Za dobré klima musí manažer i učitel každý den bojovat. Vytváření dobrého klimatu je dobrá cesta i cíl. V dobrém klimatu se totiž krize nejenom zvládají, ale i VYHRÁVAJÍ.

Nová informatika? Načítá se…

vzdělávání

Nová informatika? Načítá se…

Právě ubíhají poslední týdny do mého výsledku několikaměsíčního snažení, už brzo se stanu lektorem Nové informatiky a garantem řady souvisejících akreditovaných školení. Hodiny školení jsou téměř u konce. Těším se, až budeme moci začít.

Žáci se už teď seznamují s nejnovějším softwarem, ozoboty, 3D tiskárnou, prací s daty a nyní přibude i programovací jazyk Scratch a základy automatizace. Díky propojení naší firmy Broken Mouse s.r.o. se školami v okolí se nám daří dostávat moderní technologie přímo do rukou žáků. Nedávno jsem s žáky vyhrál v soutěži „Mini sčítání“ od ČSU. Výhra nám pomohla dostat další techniku do třídy.

Vždycky jsem byl hrozně nadšený do rozvoje měkkých dovedností. Učím své žáky komunikovat, kooperovat, asertivně jednat, objevovat, orientovat se v informacích atd. Není tedy žádná náhoda, že mě zaujal projekt PRIM. Jedná se o program pro rozvoj informatického myšlení.

Je to vlastně způsob myšlení, který se zaměřuje na popis problému, jeho analýzu a hledání efektivních řešení. Líbí se mi na tom především to, že projekt vychází ze stejných myšlenek, které jsou mi blízké. Pojďme se na ně podívat:

Velmi často zadávám tzv. dlouhodobé projekty. V informatickém myšlení učíme žáky, že má smysl na něčem souvisle pracovat, třeba i několik dní, a nacházet potěšení v soustředěné práci, nikoli v rychlém střídání zábav. Dělat věci, které jdou snadno, umí každý. Úspěšní lidé umí nevzdat se při dílčím neúspěchu a naopak přidat v úsilí.

Musíme si konečně uvědomit, že problémy našeho světa jsou čím dál komplexnější. K jejich řešení jsou potřeba velké a dobře spolupracující týmy.

Řada učitelů si myslí, že cílem informatiky je naučit žáky sadu postupů, které rodiče často vymáhají. Informatické myšlení je ale kreativní záležitost, žáci nešprtají, učitel nic nediktuje. Jádrem výuky je aktivní práce žáků.

Při hodnocení nejvíce oceňuji vlastní, kreativní řešení. Často se mi stává, že mi žáci doslova vyrazí dech. Určitá volnost v zadávání úkolů přináší do procesu pestrost. Doslova nesnáším dlouhé opravování nudných cvičení. Distanční výuka dostatečně a jasně ukázala, že to je cesta do pekel.

Ve svých hodinách nikdy netrestám chybu.

file
Trénování abstrakce, 4. třída, autor: Julie G
Dekompozice (Komiks), vektorová grafika, 8. třída, autor: Elina S.
Facebooková stránka známé osobnosti, práce s daty a grafikou, 8. třída, autor: Mája S.
Úniková hra, Google, 9. třída, autor: Barbora S.

Pokud někoho trestám, jsou to především nespolupracující. V tomto ohledu plně souhlasím s Dr. Nováčkovou. Učitel nemůže výrazně ovlivnit vnitřní motivaci žáka, který je celkově demotivován. S jeho motivací totiž souvisí celá řada dalších činitelů. Pokud se přidají nespolupracující rodiče, už vám toho moc nezbývá.

Na gymnáziu si vždy rád sestoupím ze stupínku, ty už jsou ve třídě přežitek mocenského přístupu k žákům. Daleko užitečnější jsem mezi žáky. Odtud je mohu nejlépe provázet pestrou didaktikou, není nutné být středem pozornosti.

U dovedností není nejmenších pochyb o tom, že jsou užitečné, ale co informatické myšlení samotné?

Čím zajímavější problém s žáky řeším, tím větší požadavek na informatické myšlení mám. Děti problémové vyučování baví. Až jednou vaše děti srovnají nákupní seznam dle uspořádání zboží v obchodě nebo narovnají potraviny dle trvanlivosti do lednice, možná, že mají za sebou výuku nové informatiky.

Přejít nahoru