Číst, psát, počítat a? Dobrý koučink!
V přechozích blogových příspěvcích jsem se hodně zaměřoval na to, jak důležité jsou dovednosti. Jak je důležité jim dát, především ve škole, prostor. Častou miskoncepcí rodičů je, že učitel má odpovědnost za žákovo vzdělávání nebo dokonce i přípravu na přijímací zkoušky. Pravdou je, že zodpovědný za své vzdělávání je především žák. Pokud máte pochybnosti, poslechněte si bývalého ředitele Cermatu na Kovyho Youtube:
Moderní vzdělávání vyžaduje ještě trochu více než budování dovedností. Tím dalším, nesmírně důležitým, je vztah učitele a žáka. Dovolím si říci, že bez dobrého vztahu není dobrého vzdělávání. Možná už teď namítáte: „To jako učitelé nemají kladný vztah k dětem?“
Ono je to trochu složitější. Pouhé respektování nestačí. No řekněte, vy chcete, aby váš nadřízený „pouze“ respektoval vaši práci? Chcete s ním vybudovat vztah založený „pouze“ na toleranci? To vás nikam neposune.
Poslechněte si příběh Kazmy:
To, co může žáka skutečně posunout, je kvalitní koučink. Co to ale vůbec je? Zjednodušeně řečeno je to prostor, jak společně nastartovat potenciál. Nastartování individuálního potenciálu bývá velmi prospěšné všem. Ve školní třídě je koučink, byť individuální, prospěšný pro všechny. Pokud je kvalitní a účinný, podporuje ve třídě dobré klima.
Kvalitní koučování vyžaduje zájem o žáka a kvalitní zpětnou vazbu. Teď samozřejmě nemyslím známkování. Taková zpětná vazba musí být velmi dobře mířená, konkrétní a hlavně musí být myšlena v dobrém. To je na ní podstatné. Špatná zpětná vazba ponižuje, kvalitní zpětná vazba posouvá dál. Dalším naprosto klíčovým kritériem je načasování. Je nutné reagovat okamžitě a myslet to upřímně, jinak nezafunguje. Koučink je i o tom umět žáka ocenit za něco, co se nestalo přímo ve škole nebo třídě. O to spíše, když není škola v popředí jeho zájmu.
Aby se vše podařilo, je potřeba vytvářet silné vztahy na základě důvěry. Žáci budou otevřenější tomu, koho znají, mají ho rádi a důvěřují mu. Učitel musí poskytovat rady hodné dobrého manažera a psychologa. Musí se v těchto oblastech neustále posouvat dál.
Jsem připraven předat otěže za vzdělávání žákům a naučit je především aktivně přemýšlet. To souvisí i s tím, jak přistupuji k předmětu, který učím. Nová informatika je především o informatickém myšlení, tedy schopnosti myslet, v tomto případě myslet jako informatik. Nejvíce se toto žákovi hodí v běžném životě, který přináší mnoho nejasných situací. Pokud žáka přimějeme k hledání řešení, výrazně urychlíme jeho zrání.
Nepřestává mě bavit, že jsem člověku pomohl pochopit nejenom učební látku, ale také pomoci se vyznat sám v sobě, ve třídě, v celém životě.
Co vlastně tedy žáky učím? Pomoci se zorientovat v problému, přemýšlet o něm a dovést je k řešení, tj. ukázat jim cestu. Ta důvěra, o které jsem mluvil, musí přijít právě teď: ŽÁK TO ZVLÁDNE! Možná ne hned, ale později určitě.
Abych mohl někoho někam posunout, potřebuji řadu znalostí a rozmanitých zkušeností. Čím větší mám portfolio, tím větší výběr rad mám k dispozici. To vyžaduje obrovskou práci a tvrdé kontinuální vzdělávání. Každý den je příležitostí trénovat to, být dobrým koučem, být dobrým učitelem. Koučování je časově náročné a učitel ho nemůže efektivně vykonávat, pokud učí příliš mnoho žáků, ale může se zaměřit na priority nebo dobře koučovatelné žáky. Pokud ostatní vidí úspěch, zlepší se klima třídy.
Svět se rychle mění, formální vzdělání nestačí. Dnešní firemní sféra sleduje především potenciál rozvoje do budoucna, namísto toho, co žák dokázal. Lépe to vystihuje bývalý zaměstnanec Google v tomto videu (v angličtině):
Úspěch koučování je samozřejmě velmi závislý na kouči. Vyžaduje to spoustu energie. Co si o tom myslíte Vy? Stojí ta energie za klimatickou třídu a osobnostní posun všech žáků? Budou žáci lépe motivováni pro celoživotní vzdělávání a posune je to v osobní rovině?
