Dobré klima krizového manažera
Je to už několik měsíců, co nás všechny, více či méně, ohrožuje pandemie koronaviru. Pokud chcete nahlédnout za oponu dobré školy, jste na správném místě. Posaďte se, dejte si kávu a hlavně, udělejte si vlastní názor.
Jak si představuji dobrou školu jsem nastínil v předchozích článcích a své filozofie jsem nezanechal ani v této nelehké době. Proč bych to měl dělat? Snad nikdy se neukázalo lépe, že dobrou školu dělají především dobří učitelé. Asi je zbytečné povídat o tom, že učitel musí být především dobrý manažer. Dobře řídit svou svěřenou jednotku (třídu, skupinu, …) a vést ji k cíli. Když učitel tento leadershiping dělá dobře, tedy stimuluje, inspiruje, vede a motivuje tím správným směrem, je radost dívat se na výsledky práce jeho žáků. Hrozně důležité je, aby stejnou filozofii, s kterou to dělá tento učitel, sdíleli také jeho žáci.
Když předložím nějaký zajímavý projekt ve své firmě Broken Mouse, musím si dávat pozor na dvě věci. Tou první je, že práce nesmí vybočovat z naší společné vize. A za druhé je to sdílení nadšení pro tento projekt. První nám připomíná cestu a druhé zvyšuje motivaci. To samé se musí odehrávat v dnešní škole, dobré škole.
Priority
Jedna z mých aktivit směřuje k investování. Teď nemyslím investování do lidského potenciálu, to je pro každého učitele samozřejmost a hlavně poslání. Investuji řadu prostředků do své firmy a podporuji potenciál lidí, které jsem si vybral a kterým věřím. Nedávno mi říkal můj přítel, že ze statistik vyplývá, že investování na burze není zdaleka tak zajímavé, jak si lidi myslí. Nemálo lidí na tom spíše prodělává a těch skutečně dobrých investorů je jako šafránu. Čas od času mám možnost nahlédnout do komunity těch nejlepších investorů a jedno mají společné, mají rádi ty „všemožné“ krize.
Dobrý investor ví, že pokud investuje do dobrých firem, které mají dobré manažery, o své peníze nepřijde. Dobrý manažer využívá krizi jako příležitost. Stejně tak by měl dobrý učitel využívat krizi pro úspěch svých žáků. Jestliže měl doteď učitel dobrý plán, je ho potřeba přehodnotit a udělat z něj krizový. Pojďme teď srovnat otázky, které si pokládá dobrý manažer s otázkami dobrého učitele:
1. Je důležité udržet všechny produkty/služby?
2. Můžeme zefektivnit online komunikaci používáním efektivních nástrojů?
3. Dokážeme se z krize poučit a nastavit své vnitrofiremní procesy lépe?
1. Je důležité obsáhnout všechnu látku?
2. Můžeme nasadit pestrou paletu nástrojů pro online vyučování?
3. Vrátí se žáci se získanými dovednostmi a umí je následně využít k efektivnějšímu vzdělávání ve škole?
Každý učitel je poháněn jinými prioritami. Učitel češtiny v deváté třídě chce vidět své žáky úspěšné u přijímacích testů. Učitelé na prvním stupni chtějí, aby jejich žáci četli, psali a počítali. Učitel jazyků zase ví, že žák nesmí „vypadnout“. Co víc, je dokázané, že jazyk se musí učit s čím dál větší časovou dotací, jinak dochází k efektu „nové pamatuji, staré zapomenu“. Jenže jazyk není matematika. Zatímco rovnice o dvou neznámých většinou splní efekt v momentě, když je člověk pochopí, slovíčko „soft-skill“ není žádoucí krátce pro probírání látky zapomenout.
Jaká je priorita učitele informatiky? Řada učitelů informatiky je zhroucená a raději žákům ani žádné úkoly nezadává. Někteří žáci přece nemají počítač, jiní Word, v kterém pracujeme, další zase nemůžou psát na klávesnici a učit se psát všemi deseti, protože nemají klávesnici. Když k tomu přidáme ještě to, co dokáže nejenom dětská fantazie, je učit informatiku naprosto nemožné. Pojďte se podívat na to, jaké může mít priority informatik.
1) Zapojit všechny žáky do dění, dostat je do online prostředí.
Asi netřeba připomínat, kolik žáků nemá doma vhodné podmínky, nejenom, pro výuku online, ale pro jakékoliv vzdělávání. Bylo potřeba připravit desítky počítačů, vyřídit stovky mailů, obvolat spoustu zoufalých rodičů, … Bylo toho hodně, ale to je jedno, stálo to za to, naše škola byla do posledního žáka online!
2) Připravit prostředí pro online výuku.
Zvolil jsem nástroje služeb Google a nelituji toho ani na minutu. O těchto možnostech jsem se dozvěděl ještě před krizí, takže jsem nás připravil. Bylo na čem stavět a systém se velmi snadno adaptoval. Nikdo mi nevymluví, že v tomhle naše škola vyhrála. Zatímco někde ještě žádná výuka neprobíhala, naše škola „určovala“ tempo a směr.
3) Nakonec je to výuka, která potom následovala.
Pracoval jsem zhruba se 14 denním skluzem, z důvodu prvních dvou bodů. Víte, do toho všeho bylo nutné ještě některým učitelům vyměnit techniku, taková příprava jednoho počítače je stále poněkud náročný proces i přes množství urychlovacích nástrojů. Cítil jsem se hodně pod tlakem, zadávání mých úkolů se zpožďovalo a pokud se jedná o učitelskou agendu, vedení mi odpustí, nebyla žádná. Nicméně, díky pomoci mojí asistentky Marti a skvělých kolegů se mi brzy podařilo nastoupit do rozjetého vlaku.
Práce pro žáky
Budu citovat z knihy Roberta Čapka: Uč jako umělec:
„Když v roce 1466 přišel Leonardo da Vinci do Florencie, byl přijat jako učeň do dílny, kterou vedl Andrea del Verrocchio. Tento umělec byl tak laskavým mistrem a učitelem, že řada žáků žila a pracovala v jeho dílně i roky poté, co skončila jejich učednická léta. Protože na mnoha dílech pracovali žáci společně, nebyla ani podepisována. Přesto z tohoto způsobu společné práce a vzájemného učení vzešla nejedna výrazná individualita! Kromě Leonarda to byli například Sandro Botticelli, Pietro Perugino nebo Domenico Ghirlandaio, učitel Michelangela Buonarrotiho. Lehce bychom mohli Verrocchiovu „bottegu“ přirovnat ke třídě, která pracuje podle principů té nejlepší alternativy pedagogiky. Učili se a hovořili o různých vědních oborech, pracovali společně i samostatně, realizovali přesně stanovené úkoly a velmi svobodná zadání, jeden pomáhal k úspěchu druhému. Nijak se nestresovali ani časem: když nebyl výsledek práce takový, jaký si představovali, neopustili dílnu. Věděli, že jméno jejich „bottegy“ něco znamená, a pracovali tak, aby mu dostáli.“
Přesně s takovou myšlenkou můžeme pracovat i online. V první řadě totiž potřebujeme vytvořit prostředí. Já mám možná trochu jednodušší pozici, za ničím se honit nemusím. Představa toho, že vypěstujete informatiky z někoho, kde se našprtal historii informatiky, ví jak funguje ROM paměť nebo rozumí principům Von Neumanna je nejenom mylná, ale dokonce nebezpečná.
Mimo to, že se své úkoly snažím didakticky vyšperkovat, snažím se také o to, aby:
1. Úkol byl výzvou pro každého. (Mnohdy i pro rodiče, sorry!)
2. Úkol mohl zpracovat na své úrovni každý žák.
3. Z výsledku se raduje nejenom žák, ale také učitel.
Lituji ty učitele, kteří musí opravovat „cvičení 3 na straně 10.“ Nedokážu absolutně pochopit, že v takové rutině dokáže být učitel dlouhodobě. Jeden z mých motivů pro tuhle práci je právě pestrost, radost a hlavně zábava. Taková škola, krom nemyslících šprtů, snad ani nic učiteli nepřináší. Pokud vám stačí, že po 5 letech úsilí odejde někdo na gymnázium nebo po 9 letech na SŠ, tak já za sebe říkám, mně ne.
Když se obklopujete pozitivním, pozitivní dáváte. Není to jednoduché, musíte se to naučit. Snažím se o to každý den. Dost často jsem se cítil ve škole pod psa a vůbec jsem tomu neporozuměl. Přišel jsem na to, že největší činitel je „stěžování“ kolegů. Rozhodně to není se špatným úmyslem, ale představte si, že jdete po škole a stále posloucháte:
1) Mně nejde kamera u počítače, nemohl by ses na to přijít podívat?
2) Neumím zapnout tu novou „krabičku“ na chemii, vím že toho máš hodně, ale stav se někdy.
3) Proč zase nejde v učebně projektor?
4) Už jsi obnovil údaje, pro toho žáka, který je zapomněl?
5) …
Věřte mi nebo ne, vzhledem k situaci máme skvělou techniku a síť je už dlouhodobě stabilní. Nicméně, na naší škole je doslova nekonečné množství techniky a i kdyby prevence a správa byla na maximální úrovni, problémy budou.
Podařilo se mi to celkem elegantně vyřešit a do školy jsem zavedl systém pro online vkládání požadavků, náš „Helpdesk“ portál. Kolegové si na to poměrně rychle zvykají a já k jejich požadavkům sedám až v momentě, kdy mám na to vyhrazený čas. Sedám si k této práci rád, je to úplně něco jiného, než celý den poslouchat, co zase nejde. To člověku jen bere, nic nepřidává.
A věřte mi, že poměr pozitivismu se bleskově otočil, teď už slýchám něco takového:
„Už jsi viděl ten erb, který ti udělal Pepa ze 4. třídy na dějepise?“
„V jedné zpětné vazbě ti žákyně s kytarou v ruce nazpívala vlastní písničku!“
„Máš chvilku čas podívat se, co nakreslila tvoje třída na výtvarce?“
Zpráva:
„Pane učiteli, v Classroom máte nahranou moji prezentaci, mrknete se na ní, prosím, už teď, je pro mě důležité, aby se vám líbila.“
https://www.youtube.com/embed/FtMYQJGKIIE?autoplay=0&mute=0&controls=1&origin=https%3A%2F%2Fwww.tomasbartunek.cz&playsinline=1&showinfo=0&rel=0&iv_load_policy=3&modestbranding=1&enablejsapi=1&widgetid=1
Zpětná vazba
Pokud vás pohání radost, předáváte ji žákům a to je důležité. Vyměnil bych celou třídu poslušných šprtů za pár zapálených informatiků. Nesmyslné úkoly za pestré projekty. Nesmyslné memorování za klíčové kompetence, radost z výhry za radost z učení.
Krizová škola
Nedávno se mi naskytla skvělá příležitost a to učit děti záchranářů. Dobrý manažer využívá všech příležitostí, dobrý učitel využívá všech možností ke zlepšení didaktiky. Jednalo se o menší skupinku dětí, přibližně stejný počet chlapců jako dívek, věkově heterogenních.
Byla to pro mě velká změna, protože velká část žáků byla prvostupňová a většina z nich měla zadané úkoly ze své mateřské školy. Dopředu neexistoval žádný připravený scénář, žádný plán.
Překvapivě se mi učilo velmi dobře. Samozřejmě k tomu šlo přistoupit různě, třeba ve stylu udělám s dětmi pár úkolů a hurá domů, ale s tím se dobrý učitel nespokojí. Připravil jsem několik zajímavých her zaměřených na práci s třídním kolektivem a pochopil jsem na tom jednu důležitou věc. A sice, že hromadně lze učit široké spektrum žáků i v běžné třídě. Smíšené skupiny mohou mít svoji zásadní funkci a význam, je to něco jako přítomnost staršího sourozence. Cílem takového vzdělávání je pro dobrého učitele zapojit všechny žáky co možná nejlépe.
Ptal jsem se žáků v kroužku, co jim ve volném čase dělá radost. Velmi častá odpověď byla Darth Vader. Protože jsem se ten den dozvěděl spousty zajímavých informací, nejenom z Hvězdných válek, cítil jsem se odpovědný naučit děti také něco, co zajímá mě, teď si vzpomínám, že jsem vůbec neřekl, jak ve filmu funguje ten jejich světelný meč.
Víte, jak se dokáží mladší žáci zamotat do vyprávění svých příběhů? Nikdo nemohl pochybovat o tom, že se celý brainstorming vedl velmi intelektuálně a měl řadu zajímavých závěrů. A protože jsem o nic nechtěl ochudit své kolegyně, kterým jsem předával další den žezlo, řekl jsem dětem, že zítra hvězdné války pokračují, ať přijdou v „plné polní.“
Za dobré klima musí manažer i učitel každý den bojovat. Vytváření dobrého klimatu je dobrá cesta i cíl. V dobrém klimatu se totiž krize nejenom zvládají, ale i VYHRÁVAJÍ.
